o hyperaktivním měchýři (…a báli jste se zeptat, aneb proč se učitelky pomočují)

Proč je hyperaktivní měchýř (OAB, overactive bladder) častější u žen?
Současná data vyvracejí naši dřívější domněnku, že je OAB častější u žen. Obě pohlaví jsou postižena stejně často. Je pravda, že se častěji hovoří o inkontinenci u žen, a to zejména v souvislosti s tzv. stresovou inkontinencí, což je jiné onemocnění, má jiné příčiny a jinak se léčí. Asi polovina pacientů s OAB má tzv. urgentní inkontinenci, to znamená, že dojde k úniku moči z důvodů „časové tísně“, kdy postižený nestihne včas doběhnout na toaletu. Urgentní inkontinence je však jen „podmnožinou“ souboru příznaků hyperaktivního měchýře. Dříve se považovalo časté močení u mužů zpravidla za příznak onemocnění prostaty (nejčastěji benigní hyperplazie prostaty). Dnes již víme, že důvodem častého močení, které přivádí muže k lékaři, může být i hyperaktivní měchýř.

Je pravda, že OAB je onemocněním starších lidí?
Výskyt OAB stoupá s věkem, ale ani pacienti kolem dvaceti let nejsou výjimeční. Naše pozorování svědčí například o tom, že se OAB častěji vyskytuje v souvislosti s těhotenstvím. Časté nucení na močení nemusí být vyvoláno jen tlakem rostoucí dělohy na močový měchýř, uplatňují se tu i jiné mechanizmy. OAB se také vyskytuje častěji po porodu. Podle našich pozorování se OAB vyskytuje v tomto období dokonce častěji než stresová inkontinence, která se v souvislosti s ochablým pánevním dnem rozvine s odstupem několika let až desetiletí od porodu.

Jaký je rozdíl mezi stresovou a urgentní inkontinencí?
Termín „stresová“ je trochu nešťastně zvolený. Nejde totiž o únik moči v důsledku „stresu“, ale při zvýšení nitrobřišního tlaku (kašli, smíchu, fyzické námaze, skocích apod.) při současném oslabení pánevního dna a tkání, které tvoří přirozenou oporu močové trubice (uretry). K urgentní inkontinenci dochází v důsledku tzv. urgence, což je abnormální, velmi silný pocit nucení na močení, který nelze vůlí potlačit, jak tomu je u normálního nucení na močení. Urgence je hlavním příznakem hyperaktivního měchýře.

Jak se léčí inkontinence?
Musíme přesně rozlišit, o jaký typ inkontinence se jedná. Stresovou inkontinenci mírnějšího stupně lze ovlivnit posilováním pánevního svalstva (populární Kegelovy cviky), případně úpravou denního režimu a aktivit. Při neúspěchu konzervativní léčby nebo v případě výrazných odchylek, kdy nelze očekávat úspěch konzervativní léčby, se přistupuje k chirurgickému řešení. V současnosti se s úspěchem používají implantáty z moderních materiálů (TVT, TOT pásky). Urgentní inkontinence (v rámci OAB) se léčí téměř vždy konzervativně – nechirurgicky. Součástí léčby je farmakoterapie (léčba léky), úprava režimu (dodržování pitného režimu, úprava jídelníčku) a tzv. tréninkem močového měchýře. Při něm se pacient snaží vědomě prodlužovat dobu mezi mikcemi, až dosáhne intervalu, který umožňuje věnovat se obvyklým aktivitám (podrobněji – viz Základní informace o OAB). Zavedení pásky pacientce s OAB by nejen nepomohlo, ale její potíže by se s největší pravděpodobností zhoršily. Může OAB vyvolat „prostydnutí“, infekce močových cest? K příznakům infekce močových cest („prostydnutí“) patří stejně jako u OAB časté močení a silné nucení na močení. V tomto případě můžeme hovořit o druhotném (sekundárním) OAB, který s vyléčením infekce mizí. Podobné příznaky mohou vyvolat i jiná onemocnění, například kaménky v močovém měchýři nebo nádor. V těchto případech tedy nejde o hyperaktivní měchýř v pravém smyslu slova.

Co je příčinou hyperaktivního měchýře?
Příčiny hyperaktivního měchýře zatím nejsou zcela objasněny. Na vzniku onemocnění se podílí vyšší nervová soustava, která řídí mikční reflex, nervy, které ovlivňují stahy svaloviny močového měchýře, i nervy, které informují centrální nervovou soustavu o náplni močového měchýře. Svou roli hraje i samotná svalovina (lépe receptory v svalovině), které reagují „přehnaně“ na podráždění. V poslední době se věnuje velká pozornost i výstelce močového měchýře, tzv. urotelu. Tak, jak roste náplň močového měchýře, napínají se buňky urotelu. Při tom dochází k nitrobuněčným změnám, které vedou k uvolňování látek (neurotransmiterů), jejichž úlohou je předávat impulzy nervové soustavě. Při změnách v urotelu se vylučují tyto látky ve větším množství a při menším napětí, a tak vznikají „chyby v komunikaci“ mezi močovým měchýřem a centrálním nervstvem. Proto může dojít k falešným pocitům extrémní náplně močového měchýře i při náplni minimální.

Musí pacient s OAB vyhledat odborného lékaře?
Nikoli, OAB může (a měl by) diagnostikovat a léčit praktický lékař nebo gynekolog (lékař první linie). Základem vyšetření je rozhovor lékaře s pacientem, který by měl objasnit všechny okolnosti – jak často pacient močí, zda jsou některé situace, které vedou k úniku moči/urgenci apod. Hodně o charakteru onemocnění vypoví vyplnění sebeposuzovacího dotazníku a mikčního deníku (viz přílohy). Lékař může zhodnotit, zda časté močení není příznakem interního onemocnění (například diabetu, srdečního selhání apod.) Nutné je provést vyšetření ranní moči, aby se vyloučila infekce močových cest nebo jiná onemocnění močového ústrojí. Pak je možné doporučit účinnou léčbu. Ke specialistovi – urologovi/urogynekologovi by měli být pacienti doporučeni tehdy, když léčebné možnosti lékaře první linie nestačí. Trendem doby je, aby měli pacienti již co nejlepší a nejúčinnější léčbu zajištěnou u praktického lékaře nebo gynekologa. Ne vždy se to však daří.

Může lékař odmítnout zabývat se problémem s močením? K bagatelizaci potíží někdy dochází. Méně informovaný lékař může namítnout, že tyto potíže patří k věku. Podle stupně současného medicínského poznání však jde o postup nesprávný. Inkontinence a OAB jsou léčitelná onemocnění a lékař by se jimi zabývat měl. Odborné společnosti jsou garanty projektů, které vedou k informovanosti všech lékařů o problematice OAB.

Co čeká pacienta, když je léčba u praktického lékaře (gynekologa) neúčinná?
V tomto případě by měl dostat doporučení do specializované poradny. Tam lze provést další speciální vyšetření, například ultrazvukové vyšetření či urodymamické testy. Tzv. cystometrie zahrnuje měření, kolik močový měchýř pojme, a měření rychlosti, jakou moč proudí močovou trubicí (uretrou) ven. Někdy bývá nutné změřit šířku (průměr) močové trubice, a to při podezření, že je zúžená. V odůvodněných případech lze vyšetření doplnit i „prohlídkou vnitřku“ močového měchýře sondou (cystoskopie). Na základě výsledků vyšetření pak specialista může upravit způsob léčby.

Co pro sebe mohou pacienti udělat, než se odhodlají k lékaři?
Samoléčba není účinná a může být i nebezpečná v tom, že oddálí diagnostiku a léčbu vážnějšího onemocnění. Léky a potravní doplňky propagované reklamou nemohou vyřešit celou škálu onemocnění, které provází časté močení. Jak už bylo řečeno, nemusí jít jen o „potíže s prostatou“. Je nezbytné, aby lékař stanovil správnou diagnózu a podle ní byla doporučena terapie. Pacient se může sám informovat na stránkách www.hyperaktivni-mechyr.cz, www.inkontina.cz nebo na telefonní lince 800 660 100, která je v provozu ve všední dny mezi 16. a 20. hodinou.

Může jít o OAB, když jsou urgence vázané jen na určitou situaci, například cestu autobusem?
Ano, v tom případě může jít o hyperaktivní měchýř. Někdy se také hovoří o syndromu „zamčených dveří“, kdy se urgence dostaví opakovaně při odemykání, při jízdě výtahem apod., tedy v situacích, kdy není možné bez překážky dojít na toaletu. Kdyby postižený „odemykal dveře“ o půl hodiny později či dříve, došlo by k urgenci právě v okamžiku „odemykání dveří“ bez souvislosti s aktuální náplní močového měchýře.

Má na OAB vliv psychika?
Pro vliv psychiky svědčí nejen předchozí příklad. Je známo, že v případech rodinné krize v době, kdy se u dětí vytvářejí hygienické návyky, dochází u postižených v dospělém věku častěji k výskytu OAB.

Má na vznik OAB vliv zaměstnání? Obecně – situace, kdy nelze „svobodně“ podle potřeby vyprázdnit močový měchýř, vedou k zvýšenému výskytu OAB. Příkladem mohou být například pedagogové, kteří nemohou uprostřed vyučování opustit třídu, pokladní v supermarketech, řidiči, pracovníci u přepážek.

Pomáhá u OAB cvičení k posílení pánevního dna?
Cvičení pomáhá k udržení „kontroly“ nad vyprazdňováním močového měchýře. V případě OAB však nemusí být zcela účinná, když jde o jedinou léčebnou metodu. Je vhodné ji kombinovat s dalšími terapeutickými metodami.

Můžeme OAB hodnotit jako civilizační chorobu?
Ve společnostech, kde není dodržování hygieny základním předpokladem společenské existence (je možné močit v podstatě kdykoli) nepředstavuje OAB problém. Společenské normy západní civilizace odsuzují pacienty s OAB k životu v ústraní. Tím podstatně klesá kvalita jejich života, OAB je u nich spojen s pocity méněcennosti, s úzkostí a depresí (viz Vliv kvality života u pacientů s OAB). OAB bývá důvodem problémů v rodinném, partnerském i sexuálním životě. Z tohoto pohledu je OAB civilizační chorobou.