Příznaky

Syndrom hyperaktivního měchýře je definován jako: urgence, která může být provázena inkontinencí. Většinou se vyskytuje zvýšená frekvence močení a nutnost močení v noci (nykturie).
Pacienti však popisují své problémy různě, třeba jen jako „problémy s močením“, nebo je pro ně těžké vůbec o těchto záležitostech hovořit. Lékař by měl umět klást cílené otázky, aby byla určena správná diagnóza OAB. Praxe bývá však často odlišná.
Nemocní většinou čekají s vyhledáním pomoci 6 až 12 měsíců od začátku příznaků, často proto, že se stydí o tomto problému hovořit. Podnětem pro vyhledání pomoci je až zhoršení příznaků, poruchy spánku nebo znepokojení, že by se mohlo jednat o vážné onemocnění.

Mnoho pacientů si vytvoří mechanismy, jejichž pomocí uvedené příznaky zvládají. Méně pijí, chodí na toaletu dříve než cítí potřebu, vyhýbají se místům vzdáleným od toalet. Při hodnocení příznaků je třeba ptát se na následující:

  • závažnost příznaků
  • typ příznaků
  • na kolik příznaky pacienta obtěžují

Diagnostiku usnadňuje nový dotazník pro hodnocení příznaků samotným pacientem (Bladder Health Questionnaire), který požaduje po pacientovi:

  • ohodnotit příznaky na základě jejich závažnosti a míry obtěžování,
  • říci, jak by se cítil, kdyby měl tyto potíže mít po zbytek svého života,
  • zaznamenat, zda byl schopen dokončit činnost, kterou právě dělal, když pocítil potřebu močit,
  • vytvořit seznam společenských, pracovních a rodinných aktivit, které jsou jeho problémem narušeny.

Napsat komentář